Je skvělé sledovat, jakou podporu ze strany rodičů mají v posledních sezónách naše týmy všech věkových kategorií. Nicméně zvýšený zájem ze strany rodičů a přátel přinesl i častější výskyt negativních emocí na tribunách. A ty v poslední době několikrát eskalovaly v nepříjemné, a především nepřijatelné konflikty. Ty se udály jak mezi tábory příznivců soupeřících družstev, tak nepochopitelně i mezi rodiči a trenéry našeho klubu.
O konkrétních případech nemá smysl hovořit, všichni, kterých se tato slova týkají, určitě vědí. Nicméně je zapotřebí určit jasná pravidla, jak má podpora ze strany rodičů, kamarádů a prostě všech fanoušků vypadat. Jsme jeden klub a jedna parta!
Stačí si položit jednoduchou otázku: Chceme svůj tým na hřišti brzdit nemístnými poznámkami, nebo být jeho hnacím motorem? Ne nadarmo se říká, že diváci jsou šestým hráčem. A každý z nás by si měl sáhnout do svědomí, jestli dělá všechno proto, aby se děti na hřišti cítily dobře. Jestli přítomnost rodiče na tribuně pro některé není spíše utrpení, než radost a zážitek.
Jistě, každý hráč i rodič má jiné ambice. Nicméně snaha vychovat ze svého dítka individuální hvězdu od útlého věku zřejmě není v basketbalu úplně nejlepší cesta. Pokud ano, mělo si dítko raději vybrat tenis, či krasobruslení. Snahou trenérů basketbalu v Příboře je, aby děti prošly komplexním rozvojem a byly připravené ke kolektivnímu pojetí hry i v dospělosti. Každý z trenérů používá při vedení svého týmu vlastní cestu, nicméně výsledkem jsou obdobné priority vedení k samostatnosti, zodpovědnosti a respektu ke spoluhráčům i soupeři.
Žádná cesta není bez chyby a všichni, kdo basketbal v Příboře děláme, chápeme, že každý rodič může mít na vedení a přípravu svého dítka vlastní názor, kterému budeme rádi naslouchat. Nelze je ale v emocích bezprostředně po prohraném utkání prezentovat na veřejnosti, nebo ještě hůře před dětmi. Naučit děti jakékoliv dovednosti si žádá určitý čas. A naučit děti kolektivním a zároveň individuálním činnostem ve hře současně je běh na dlouhou trať.
Výbor České asociace minibasketbalu ČAMB si za jednu z hlavních priorit stanovil úkol, aby v basketbalu zavládlo přátelské sportovní prostředí. Z basketbalových hledišť by chtěl odstranit vulgarity, přehnané rodičovské ambice, ne vždy dostatečnou úctu k trenérům, rozhodčím i soupeřům. I proto sestavil basketbalová desatera, jejichž obsah se soustředí právě na odstranění těchto nešvarů. Desatera by měla zabránit neuspokojivému stavu chování fanoušků – rodičů při basketbalových kláních, současně by měla vymezit roli trenéra a představit jeho správný přístup, a to zejména k dětem. Dalšími důležitými body jsou stručné a jasné vytyčení nejdůležitějších zásad chování každého basketbalisty i celková snaha o vytvoření fair-play prostředí v českém basketbalu.
Děkujeme všem, kteří náš příborský basketbal na hřišti i mimo něj podporují. Věříme, že pro většinu rodičů a příznivců, kteří nám fandí, jsou pokyny uvedené v Desateru každého fanouška samozřejmostí. Přesto Vás prosíme, přečtěte si je společně s vašimi dětmi. Děkujeme. Jsme jeden klub a jedna parta!
Výkonný výbor BK Příbor
Desatero každého fanouška!
- Fandi a povzbuzuj – slušně a fair!
- Bav se s námi, basketbal je hra, ne válka.
- Nepokřikuj sprostě na rozhodčí, na hráče či trenéry.
- Nenadávej a neraď nám křikem, co máme na hřišti dělat. Radí nám trenér!
- Výhra mého týmu je sice důležitá, ale jsou mnohem důležitější věci.
- Cti trenéra každého týmu. Nekritizuj jeho práci. On je ten, kdo zná své hráče nejlépe. Pokud máš výhrady k jeho trénování, řekni mu to v klidu, mezi čtyřma očima.
- K soupeřům a fanouškům soupeře se chovej korektně.
- Jsi basketbalovým přítelem, nikoliv nepřítelem – zatleskej i soupeři, který se snažil a hrál fair play.
- Den zápasu je pro Vás i Vaše děti svátkem. Sprostá či vulgární slova zapomeň doma, basketbal je totiž sportem inteligentních lidí.
- Buď rád, že můžeš být v hledišti, fandit a být součástí basketbalu.
Desatero hráče!
- Důvěřuji svému trenérovi a dbám jeho rad.
- Basketbalový trénink vždy absolvuji s maximální koncentrací a úsilím. Čas zde strávený je pro mě přínosem, nikoliv ztrátou.
- Ctím své rodiče. Vděčím jim za to, že mě přivedli k basketbalu, a že mě při něm podporují.
- Nikdy, ani v zápalu boje, nenapadnu či úmyslně nezraním svého soupeře. K soupeři se chovám tak, jak očekávám, že se on bude chovat ke mně. Ve hře soupeř, po zápase kamarád.
- Co není moje, mi nepatří. Druhými zapomenuté věci odevzdám vždy trenérovi.
- Pro basketbalové zájmy nebudu nikdy zanedbávat své školní povinnosti.
- Nikdy a nikde nebudu pomlouvat, posmívat se, či jinak zneuctívat své, či soupeřovy hráče.
- Ve všech utkáních, za jakéhokoliv stavu, se vždy budu ze všech sil snažit podat co nejlepší výkon.
- Od svého trenéra dokáži přijmout jakoukoliv kritiku. Ať již jde o výkon v utkání, či jen v tréninku.
- Své rodiče budu nabádat k slušnému povzbuzování. I basketbal je totiž jenom hra!
Desatero trenéra!
- K dětem se chovám slušně, uctivě a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
- Dětem jsem přítelem a kamarádem, něco jako druhým rodičem.
- Smysl fair play ctím jako základní pravidlo tréninku a výchovy.
- Dbám na to, aby zdraví mých svěřenců bylo vždy na prvním místě.
- Děti vedu za výhrou. Zároveň však vím, že prioritou je rozvoj hráčů/hráček, a to jak individuální, tak týmový, a ne vítězství v jednom utkání nebo turnaji.
- Děti vedu k úctě k rozhodčím, soupeři, jeho fanouškům a příznivcům.
- Na utkání i na trénink chodím včas. To samé vyžaduji od svých svěřenců.
- Rodiče svých hráčů/hráček pravidelně informuji o dění v družstvu, plánech a zápasech. Nedovolím, aby mi do utkání kdokoliv z rodičů zasahoval. S dětmi trávím hodně času a jako hráče/hráčky je znám určitě nejlépe.
- Dbám na zvyšování své trenérské kvalifikace.
- Na své svěřence nekřičím, vše jim dokáži podrobně vysvětlit. Za každé situace jsem jim vzorem.