Basketbalová kariéra odchovankyně Basketbalového klubu Příbor Gabriely Buskové nabírá strmý vzestup. V minulé sezóně, ještě jako hráčka juniorského týmu Příbora, nahlédla s ženami Havířova do první ligy, v té letošní, po přestupu do SBŠ Ostrava, nastupuje v Ženské basketbalové lize. V úvodu sezóny dostala talentovaná hráčka od trenéra SBŠ Tibora Jányho důvěru ve čtyřech zápasech, ve kterých 17letá basketbalistka odehrála v průměru 15 minut na utkání.
Po loňské sezóně v Havířově jsi odcházela do SBŠ s tím, že budeš hrát juniorskou extraligu. Pomýšlela jsi i na Ženskou basketbalovou ligu (ŽBL), která se v Ostravě hraje?
Vůbec ne. V loňské sezoně jsem hrála extraligu za kadetky v Havířově, a jelikož Havířov a SBŠ Ostrava jsou ve velmi úzkém spojení, naskytla se mi možnost pokračovat v extraligové sezóně právě v týmu SBŠ kategorie U19. Absolvovala jsem s týmem letní přípravu a přípravné turnaje a na ŽBL jsem vůbec nepomýšlela. Úspěchem už pro mě byla možnost hostovat v první lize, kterou pro tuto sezónu dokázal Havířov získat. Ale v prvním týmu SBŠ se zranila jedna podkošová hráčka, druhá je delší dobu nemocná, a proto jsem dostala příležitost zahrát si ŽBL. Samozřejmě hraju i za juniorky, což je pro mě hlavní soutěž. ŽBL vnímám jako bonus a příležitost získat mnoho nových zkušeností.
Kdy přišla pozvánka do prvního týmu SBŠ? Už v přípravě, nebo až v sezóně?
Přípravu jsem absolvovala normálně s juniorkami a nominace do ženského ligového týmu přišla z čista jasna asi tři dny před druhým zápasem sezóny v Brně.
Je ŽBL hodně odlišná od toho, co jsi prozatím s basketbalem zažila? Ještě loni jsi hrála juniorskou ligu za Příbor.
Je to úplně jiné. Soupeřky z extraligových týmů mají většinou odehraných v nejvyšší soutěži tolik sezón, kolik jsem já zvládla za celý svůj život. Jsou tedy mnohem zkušenější. Je to taky o dost silovější, hlavně hra pod košem, kde se pohybuju.
Hned v prvním utkání na palubovce Technicu Brno jsi odehrála přes 10 minut. S jakými pocity?
I když už se v ženském basketbale pohybuju asi tři roky, byla jsem dost nervózní. Snažila jsem se hlavně vyvarovat hloupým chybám.
Také v dalších zápasech proti Nymburku, Karlovým Varům jsi hrála přes 10 minut. Na palubovce USK Praha dokonce přes 20 minut. Cítíš se už jako pevná součást týmu v ŽBL?
Hrála jsem tolik, protože se nám zranily pivotky. I proto se jako pevná součást týmu se určitě zatím necítím. Tak se budu cítit, až odehraju v lize minimálně půl sezóny.
Na palubovce USK jste vysoko prohrály (37:125). Přesto jaký to byl pocit hrát na palubovce jednoho z nejlepších evropských ženských týmů?
No, jely jsme tam v osmi dorostenkách, takže to bylo dost těžké. Byla jsem hodně nervózní, přece jen jsou to hráčky, od kterých bych si ještě loni žádala podpis. A teď jsem proti nim nastoupila na hřiště.
Těšila ses na některou protihráčku více?
Na sestry Elhotovy, jednoznačně. Ale taky na jejich posilu ze Španělska Martu Xargay.
SBŠ každoročně nepatří k favoritům, loni ale sahalo po play off. Je i letos play off cílem?
Nevím, jak vysoké cíle má trenér Jány, ale play off by bylo určitě milým překvapením. Náš hlavní cíl je určitě udržet nejvyšší soutěž v Ostravě. Sice se nám nepodařil vstup do sezóny, ale věřím, že to bude lepší, až se nám vrátí pivotky a naše hra bude vypadat zase o něco lépe. Trochu se to ukázalo v 6. kole, kdy jsme poprvé vyhrály (na hřišti Chance U19 82:57).
Je ŽBL tvým splněným snem, nebo máš ještě vyšší ambice?
Určitě je to jeden ze splněných snů a myslím, že je to dobrá zkušenost a velký krok do mého basketbalového života.
V létě jsi okusila i reprezentaci v basketu 3×3, s níž jsi vybojovala druhou příčku v kvalifikaci na mistrovství Evropy. Plánuješ hrát i tuto odnož basketbalu?
Už na konci školy jsem jela na menší soustředění do Brandýsa nad Labem a poté jsem odcestovala na fast track, což byl takový menší přípravný turnaj, do Maďarského Szolnoku. V Maďarsku jsem taky odehrála zmíněnou kvalifikaci. S reprezentační trenérkou jsem stále v kontaktu a přála bych si, aby mé účinkování v tomto týmu pokračovalo.
Jiří Tomaškovič, BK Příbor