Jako poslední zahájili nový basketbalový rok kluci věkové kategorie U12. V tělocvičně ZŠ Npor. Loma hostili Hladnov, který nejprve hladce porazili 61:26, ve druhém utkání ale na soupeře i vinou zranění Jakuba Kötta nestačili a podlehli mu o bod 53:54.
TOROLA Basket Team Příbor – BK Hladnov Ostrava 61:26 (17:8, 23:4, 6:8, 15:6)
Do úvodního zápasu nové sezóny vstoupili U12 výborně. „Naši mladí hráči se pustili do soupeře bez respektu a v poločase jsme vedli rozdílem 17 bodů. Soupeř sice vyhrál třetí čtvrtinu o dva body, v závěrečné osmiminutovce jsme skóre opět navýšili na konečných a sympatických 61:26,“ popsal trenér Robert Bukovjan, kterému tým udělal velkou radost. „Oblastní přebor hrajeme bez nejzkušenějších hráčů ročníku 2005 Lukáše Michny, Vojty Kubečky a Štěpána Maléře. Dá se tedy říct, že páteř tohoto týmu tvoří hráči ročníku 2006,“ upozornil trenér.
Body: Jakub Kött 14 (TH 4/2), Jan Bordovský 12 (5/2), Jan Hanzlík 10, Vít Gabzdyl 8 (4/2), Matěj Kuliha 7 (1/1), Lukáš Bělaška a David Domitra 4, Votěch Pustějovský 2. TH: 14/7 (50%).
TOROLA Basket Team Příbor – BK Hladnov Ostrava 53:54 (4:12, 20:13, 10:16, 19:13)
Zatímco vstup do prvního utkání domácím vyšel, začátek druhého byl úplně opačný. „Možná jsme byli až příliš uspokojení z výsledku prvního zápasu a do odvety jsme nastoupili opravdu hodně vlažně. Pravdou je, že soupeř do úvodních minut postavil vůbec nejsilnější sestavu, kterou měl k dispozici,“ přiblížil kouč Robert Bukovjan.
„Touha soupeře zvítězit alespoň v jednom zápase a porušení pravidla o povinném střídání, vedla trenéra soupeře k tomu, že v podstatě celé utkání odehrál s devíti hráči a ze zbytku týmu udělal trenér pouze diváky. Dva hráči se na palubovce objevili jen jedenkrát a to snad omylem a poslední dva do zápasu nenastoupili vůbec,“ upozornil trenér BK Příbor U12 Robert Bukovjan. I přesto dokázal domácí tým podat ve druhé a čtvrté čtvrtině v útoku kvalitní výkon. „Škoda, že jsme se nedokázali vyburcovat k lepšímu výkonu i v obraně,“ dodal Robert Bukovjan.
Druhé utkání dne ovlivnilo nepříjemné zranění příborského Jakuba Kötta ve třetí čtvrtině zápasu. „Zranění jakéhokoliv hráče je pro mě jako pro trenéra vždy velmi nepříjemné, pokud hráč nedohraje, jako v tomto případě, je to ještě horší. Do jaké míry ovlivnil tento okamžik náš výkon v dalším průběhu utkání, nedokážu odhadnout. V závěru jsme ale neproměnili hned několik trestných hodů a soupeř byl o jeden jediný bod šťastnější,“ řekl trenér Bukovjan a dodal, že druhé utkání bylo proti tomu prvnímu dost agresivnější a to především ze strany hladnovských hráčů.
„My jsme měli poměr faulů v obou zápasech celkem vyrovnaný, patnáct v prvním a šestnáct ve druhém. Soupeř oproti 18 faulům v úvodním zápase nasbíral ve druhém o osm nedovolených zákroků více. Škoda jen, že rozhodčí začali více pískat fauly až po zranění našeho hráče. Z celkového počtu 27 trestných hodů jsme jich zahrávali 22 až v poslední čtvrtině,“ řekl trenér.
Porážka všechny i kvůli zraněnému Kubovi mrzela. „Vím ale, že nás takové utkání posune zase o stupínek výš. Prohráli jsme v podstatě se staršími kluky, navíc s přísným dodržováním pravidla o povinném střídání, což bohužel v Oblastním přeboru není nutné. Toho soupeř využil, já ale chci toto pravidlo ctít, i když není povinné. A to hned ze dvou důvodů. Chci do hry dostat co možná největší počet hráčů a být tak připravený na kvalifikaci o Národní finále, kde pravidlo o povinném střídání již platí,“ řekl Robert Bukovjan.
Body: Jan Bordovský 15 (TH 7/3), Vít Gabzdyl 9 (8/3), David Domitra 8, Jan Hanzlík 7 (8/3), Vojtěch Pustějovský 6 (2/0), Matěj Kuliha a Jakub Kött 4. TH: 27/9 (33,3%)
Jakub je zpátky
Po nepříjemném střetu ve druhém utkání proti Hladnovu odcestoval Jakub na vyšetření do nemocnice. „Už je zpátky doma a věřím, že brzo bude i na palubovce, i když v dalších zápasech v Novém Jičíně to ještě nebude. Podle lékařských vyšetření by mělo být vše v pořádku, Kuba jen musí ještě nějaký čas odpočívat,“ řekl trenér týmu U12 Robert Bukovjan.
První Kubovy kroky vedly do tělocvičny, alespoň se na trénink podívat. „Když se Kuba objevil v doprovodu maminky ve dveřích tělocvičny, začali všichni kluci spontánně tleskat. A přesně tohle jsou okamžiky, proč tohle dělám, proč trénuju a snažím se vytvořit partu kluků, kteří táhnou za jeden provaz. Jakub se vydržel dívat asi 30 minut, pak jsem ho zahlédl s míčem v ruce a tak ho jeho maminka raději odvedla a domů k povinnému odpočinku. Jakubovi ještě jednou popřeju brzké úplné uzdravení a vím, že už se na něho všichni kluci v týmu těší,“ popsal trenér.